Poruchy krmení v dětském věku

Poruchy krmení v dětském věku představují relativně častý problém. U zdravě se vyvíjejících dětí se nejčastěji jedná o opožděný přechod mezi jednotlivými fázemi krmení a také o zvýšenou selektivitu vůči některým druhům jídla. Například řada autorů se shoduje v názoru, že děti, které nebyly kolem 6. měsíce konfrontovány s jinou než tekutou stravou, měly následně problémy s konzumováním pevné stravy, což později vyústilo k selektivitě a averzi vůči pevné stravě.

Poruchy krmení se asociují s celou řadou onemocnění. Nejvíce ohroženou skupinou jsou děti chronicky nemocné, předčasně narozené nebo s neurologickým postižením, jakým je například dětská mozková obrna (DMO). Poruchy krmení se manifestují i u řady genetických syndromů, jako jsou např. Moebiův syndrom nebo Downův syndrom, dále u dětí s orofaciálními rozštěpy, autismem apod. Za poruchu krmení považujeme neschopnost orálního příjmu živin takovým způsobem, který za fyziologických okolností odpovídá věku dítěte. Příčinou nemusí být jen deficit orální motoriky, ale často se jedná i o poruchu v oblasti senzorické. V některých případech může vznikat i na behaviorálním podkladě. Poruchy krmení mohou být častou příčinou malnutrice, proto je vždy důležité myslet na včasnou nutriční podporu dětí. Závažnou komplikací bývá aspirace. O aspiraci hovoříme v okamžiku, kdy potrava proniká pod úroveň hlasivek přímo do dýchacích cest. Aspirace, zejména pak tzv. "tichá aspirace", může být příčinou recidivujících zánětů dýchacích cest.

Projevů poruch krmení je celá řada. Mezi typické patří odmítání stravy (orální averze, selektivita), poruchy sání, žvýkání, polykání (dysfagie), poruchy koordinace mezi sáním, dýcháním a polykáním, poruchy chování v přímé návaznosti na situaci krmení. Efektivní a bezpečné sání, žvýkání a polykání představují vysoce koordinovanou neuromuskulární aktivitu, která je bez odpovídajícího svalového napětí nemyslitelná. Správné krmení a polykání je podmíněno nejen určitou neurologickou zralostí, ale také koordinovanou činností gastrointestinálního a kardiovaskulárního systému. Při krmení se uplatňují i psychosociální faktory a kognitivní úroveň dítěte. Logopedická péče je zaměřena na dosažení takového způsobu krmení, který bude dostatečně efektivní co do příjmu nutrientů a zároveň bezpečný, tj. s minimalizací rizika aspirace.